Tonic – jedinečný nealkoholický nápoj, který tvoří nerozlučnou dvojku (nejen) s ginem. Je to partnerství opravdové a bez výhrad. Jejich chutě se skvěle doplňují a platí, že bez kvalitního toniku není ani kvalitní G&T.
Co ale tonic vlastně je?
Jedná se o sycený nápoj s typicky nahořklou chutí, která je způsobena tou nejdůležitější přísadou – chininem. Chinin pochází z červeně zbarvené kůry stromu jménem chinovník (někdy se používá také nesprávný výraz chininovník), jehož domovem je Jižní Amerika. V angličtině se mu také pro jeho antipyretické účinky hovorově říká “fever tree” (z ang. horečka). Tímto názvem se inspiroval náš oblíbený Fever-Tree tonic.
Jaké přísady tonic obsahuje?
Kromě chininu obsahuje sycenou vodu, sladidla (kvalitní toniky neobsahují umělá, ale přírodní jako třtinový cukr, stévie apod.), dle druhu třeba i další příchutě ve formě nejrůznějších extraktů.
Ale není tonic jako tonic. Můžeme je na základě chuti rozdělit na 3 hlavní druhy1:
- neutrální (Fever-Tree Indian, Thomas Henry, Thomas Henry Dry, Double Dutch Skinny, Double Dutch Indian)
- aromatické (Franklin & Sons Original Mallorcan, Fever-Tree Mediterranean, Double Dutch Pomegranate & Basil, Double Dutch Cranberry & Ginger)
- ovocné/květinové (Double Dutch Elderflower, Double Dutch Cucumber & Watermelon, Thomas Henry Cherry Blossom, Thomas Henry Botanical, Artisan Violet Blossom, Artisan Pink Citrus).
A jak přesně začal jeho příběh?
Jelikož se už jedná o poměrně dávnou historii, existuje více verzí. Nejzajímavějším, i když zpochybňovaným příběhem je ten o hraběnce z Chinchónu (tušíte správně podobnost jména tohoto španělského města a názvu stromu, ze kterého se získává chinin), která při svém pobytu v peruánském hlavním městě Lima na začátku 30. let 17. století onemocněla tehdy velmi závažnou nemocí – malárií. O tom, kdo jí lék podal, se vedou diskuse. Podle některých verzí pomohl místní šaman, dle jiných to byl hlavní představitel nedalekého města Loxa, který měl již s touto chorobou své zkušenosti a lék získal od tamních Indiánů. Původní obyvatelstvo však v té době o chininu a jeho léčebných účincích podle některých zdrojů údajně nemělo ani ponětí. Jisté však je, že se dle této legendy hraběnka zázračně uzdravila a stromy produkující léčivou látku byly později pojmenovány právě po ní.
Jak se tonic rozšířil do celé Evropy?
Chinin se brzy začal dovážet do Evropy a tehdy se mu říkalo všelijak, například “jezuitský” či “hraběnčin” prášek. Jeho prodej se ale příliš nerozšířil, ačkoli z horečky pomohl třeba i Karlu II. Stuartovi, anglickému králi. Kdo jej tehdy do Evropy přivezl? Odpověď v tomto případě také není příliš jednoznačná. Nejpravděpodobněji to však byli jezuité už v první polovině 17. století (konkrétně pak především Bernabé Cobo). Pokud bychom ale chtěli věřit příběhu o nemocné hraběnce, mohla to být i ona spolu se svým lékařem Juanem de Vegou.
Chinin jako lék?
Užívání chininu jako léku se zásadně rozšířilo až ve 20. letech 19. století, a to díky britským vojákům v Indii. Ti se snažili všemi možnými způsoby preventivně chránit před malárií a tento zázračný prášek byl jedním z nich. Jelikož byl však velice hořký, začali jej míchat s vodou a cukrem a nevědomky tak vlastně vytvořili první tonic.
Ve stejné době se v roce 1817 podařilo dvěma francouzským vědcům izolovat chemickou látku chinin z kůry a v roce 1823 pak americká společnost Rosengarten & Sons uvedla na trh “chininové pilulky”, které tak úplně eliminovaly nutnost pít hořký tonic.
Tonic & gin – nová nerozlučná dvojka
Postupem času se k toniku začal přidávat také gin, který jeho chuť ještě vylepšil (potlačil její hořkost a ostrost) a jelikož v 19. století i gin lidé vnímali jako lék, jednalo se o ideální kombinaci. Chinin se také často míchal s jinými nápoji, například s vínem či sherry. Proč? V alkoholu se totiž velmi dobře rozpouští.
Období kolonialismu znamenalo vysokou poptávku po chininu, dovoz z Jižní Ameriky byl ale velmi nákladný. Netrvalo tak dlouho a vyvstal zde nápad pěstovat stromy přímo v koloniích. Evropané pro semena chinovníku podnikali riskantní cesty na americký kontinent. Angličan Richard Spruce je do Indie a na Srí Lanku dovezl až z Ekvádoru. Ukázalo se však, že dovezené druhy obsahují pouze malé množství chininu a Britům se tak nedařilo získat kvalitní prášek. To Holanďané měli větší štěstí – od Charlese Ledgera, britského výzkumníka v Peru, získali semena produkující až 8x více chininu, stromům se na koloniální Jávě dobře dařilo a v podstatě tak na dlouhou dobu získali monopol na trhu.
První sycený tonic pro komerční prodej se pak poprvé objevil na konci 19. století.
A jak je to s tím chininem?
Vždycky nás moc zajímalo, kolik chininu vlastně v dnešním toniku je. Oproti historii, kdy se podle některých pramenů údajně na léčbu malárie užíval prášek o hmotnosti dvou stříbrných mincí, je dnes jeho množství v toniku téměř zanedbatelné (oproti původnímu množství se jedná pouze o desetiny procent). Na etiketách tento údaj bohužel většinou nenajdeme. Víme ale, že například americká organizace FDA (Food and Drug Administration) dovoluje jeho maximální množství 83 mg/l.
V rámci České republiky množství chininu v nápojích reguluje zvláštní vyhláška, stanovující pro nealkoholické nápoje na bázi vody maximálně 75 mg/l, u alkoholu pak nejvíce 300 mg/l. Na jednu sklenici toniku tak vychází průměrně 15-20 mg chininu – samozřejmě ale záleží na druhu použitého chininu či stáří stromu. Každý tonik tedy obsahuje jiné množství. Dle dostupných informací je tonikem s nejvyšším obsahem chininu na trhu East Imperal Burma Tonic Water.
Kdy může být tonic nebezpečný?
Smrtelná dávka chininu je přitom pro člověka přibližně 8-10 g. Tonic nám tedy určitě neublíží, přesto bychom si na jeho konzumaci měli dávat v některých případech pozor.
Proč může být chinin ve větším množství nebezpečný? Ačkoli se dodnes vedle syntetických léků používá jako antimalarikum či na léčbu bolesti a teploty, při předávkování může dojít například k poškození srdce.
Není tajemstvím, že se konzumace toniku také nedoporučuje těhotným ženám (vyvolává stahy svalstva, tedy i dělohy) a dětem.
My ale na tonic určitě nezanevřeme a přikláníme se k názoru, že se jedná o všelék! 🙂
Velký výběr kvalitních prémiových toniků najdete třeba na Alkohol.cz!
- DU BOIS, Frédéric, Isabel Boons. 2015. Gin & Tonic: The Complete Guide for the Perfect Mix. Lannoo. ↩︎
Máte něco na srdci?