Na otázku – co je to vlastně gin – se každému pravděpodobně jako první vybaví jalovcová pálenka. Je na tom určitě velký kus pravdy. Za mnoho let své existence však gin ušel poměrně dlouhou cestu a v dnešní době bychom v některých lahvích hledali chuť jalovcových bobulí jen těžko. Jak to tedy s tím ginem vlastně je? A jaké známe druhy ginů?
Co musí splňovat „správný“ gin?
V rámci Evropy existuje zákon (obdobná pravidla jsou stanovena také v dalších zemích mimo EU), který nám jasně říká, jak má “správný” gin vypadat. S jistotou tedy víme, že musí obsahovat alespoň 37,5 % alkoholu (tzv. ABV, alcohol by volume) a v chuti by měl převládat právě jalovec. Co ale s tím, když je chuť převážně subjektivní záležitostí? Odpověď určitě znáte. Vzniká mnoho ginů, ve kterých jalovec téměř neucítíte, přesto se nazývají giny. Slovy barmana Tristana Stephensona tu totiž není žádné “ginové gestapo”, které by ukázalo na tyto “viníky”.
Jaké můžeme rozlišit druhy ginů?
London Dry gin – gin podle pravidel
Existuje-li nějaký druh pálenky, který se může hrdě nazývat ginem, pak je to London Dry gin. Dodnes ho mnozí chápou jako určitou značku kvality a vnímají ho jako “typický” gin. Zjednodušeně řečeno, uvidíte-li na nějaké lahvi označení “London Dry”, můžete si být jisti, co od ní přibližně čekat. Jeho výroba má totiž jasná pravidla. Kromě určení minimálního procentuálního podílu alkoholu ve výsledném destilátu (před naředěním vodou), koncentrace methanolu a množství přidaných sladidel, především nesmí být po destilaci přidána již žádná přísada kromě vody.
Z toho důvodu toto označení nemohou využívat například giny Hendrick’s či Martin Miller’s, které do výsledného destilátu přidávají ještě výtažek z okurky a v případě Hendrick’s i z plátků bulharské růže.
Zajímavostí je, že London Dry Gin nemusí vůbec pocházet z Londýna, toto označení představuje spíše určitý postup výroby.
Giny nové generace
Protiváhou k těmto “klasickým” ginům jsou giny nové generace, tzv. New Western (či lokálně také například New American apod.) – obecněji tzv. “New Style gins”. Připravují se podobně jako London Dry giny, vyznačují se ale snahou potlačit dominantnější chuť jalovce a přidávají navíc jednu či více aromatických složek. Můžeme sem zařadit již zmiňované giny Hendrick’s a Martin Miller’s, dále pak například Bluecoat (New American), Citadelle, Edgerton Original Pink, Gin Mare, G’Vine Floraison, Harahorn, Malfy Con Limone, Malfy Originale, Monkey 47, Saffron a další.
Předchůdce London Dry ginu – Old Tom gin
Zajímavým typem je tzv. Old Tom gin původem z 18. století – z doby tzv. ginového šílenství (gin craze), které v Anglii vyústilo až v rozsáhlá omezení konzumace alkoholu ze strany státu. Výroba a prodej ginu se tehdy kvůli přísným zákonům přesunuly na černý trh a sehnat jej tak bylo velmi obtížné. Ne však nemožné. Různé bary umisťovaly na venkovní zdi jakési dřevěné plakety s černým kocourem (tom cat – odtud podle jedné z verzí pochází označení Old Tom), do jehož tlamy vložili kolemjdoucí minci, pošeptali tajné heslo a skrze úzkou trubici jim mohl barman nalít panáka ginu. V 19. století byl tento gin, typický svou velmi sladkou chutí (kvůli doslazování cukrem), vytěsněn Dry ginem, ve 20. století na čas zcela zmizel, dnes však znovu ožívá. Inspirovala se jím například značka Hayman’s, která svůj klasický London Dry gin doplnila malým množstvím cukru.
Plymouth gin – na pomezí mezi London Dry giny a Old Tom giny
Nesmíme ale zapomenout ještě na několik dalších druhů ginu – zejména tzv. Plymouth gin. Až do roku 2015 se jednalo o geograficky chráněnou značku – tento druh ginu se tak nemohl vyrábět jinde nežli ve městě Plymouth v Devonu v Anglii. Na základě nového evropského zákona však museli všichni držitelé této značky předložit detailní charakteristiku dané lihoviny. Jinými slovy by pro uchování ochranné známky museli jeho tvůrci prozradit recept na tento unikátní Plymouth Gin – a to odmítli. Tento druh ginu je sladší nežli London Dry, v porovnání s Old Tom giny však méně.
Trnkové „giny“ – nasládlá chuťovka
Skutečnými perličkami jsou tzv. trnkové giny (Sloe gin), které se vyrábějí macerováním (louhováním za studena) bobulí trnky v ginu. Obsah alkoholu je minimálně 25 %, přidává se do nich trocha cukru. Chutnají velmi dobře samotné, skvělou kombinaci ale vytvoří i s tonikem bez příchutě.
Jakákoli pevná klasifikace ginů (a tedy dělení na různé druhy ginů) nicméně stále zůstává trochu kontroverzním tématem, s rostoucí oblibou tohoto nápoje vzniká nepřeberné množství druhů, lišící se výrobními metodami, přísadami, chutěmi. Některé giny se stále vrací k tradičním postupům, jiné je zásadně inovují.
