Když jsem poprvé držela v ruce gin Hendrick’s, na první pohled mě uchvátila originalita celého provedení připomínající původní lékárenské dózy. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. Jakmile jsem ho ochutnala, bylo mi jasné, že mám co do činění s něčím jedinečným. Zajímavý vzhled a úžasná chuť jsou přitom jen střípky z celého příběhu, který se s touto značkou pojí.
1. Historie značky Hendrick’s sahá až do roku 1886.
Tehdy jistý William Grant založil ve Skotsku svou první palírnu s názvem Glenfiddich. Jeho rodina pak stála za zrodem nejen této skvělé whisky, ale díky nim a Lesley Gracie přišel na svět také gin Hendrick’s.
2. Název je údajně inspirovaný zahradníkem poslední žijící vnučky Williama Granta.
Ten se prý tak skvěle staral o rodinnou zahradu s růžemi, že bylo při hledání označení pro tento nový gin jeho jméno Hendrick jasnou volbou.
3. Kvůli přidaným výtažkům z okurky a bulharské růže nejí možné gin označit jako London Dry.
Definice této kategorie totiž říká, že po ukončení destilace nesmí být dodatečně doplněna žádná další přísada. Značka si z toho ale nic nedělá a tento svůj drobný nedostatek dohání všude, kde to jde. Zejména svým neotřelým marketingem plným suchého britského humoru.
4. Identitu značky založenou na typické britské „nátuře“ vytvořila americká agentura.
Trochu paradox, že?
5. Hendrick’s gin je tak trochu příbuzný se skotskou whisky.
Jak to? William Grant a jeho potomci totiž stihli za dlouhá léta vybudovat prosperující rodinný podnik s názvem William Grant and Sons (někdy se dnes používá pouze Grant’s), který proslul výrobou znamenitých whisky jako Glenfiddich či Balvenie. Neméně známé jsou pak třeba značky Grant’s nebo Tullamore Dew.
6. Při výrobě se používají destilační zařízení dvou typů.
Ačkoli se v obou případech pracuje se stejnými rostlinnými přísadami, tzv. botanicals (celkem 11 – jalovec, koriandr, kořen anděliky, pepř kubéba, pomerančová a citronová kůra, heřmánek, bezový květ, řebříček, kmín kořenný a oddenek kosatce) a mají totožnou kapacitu 1 000 litrů, díky odlišné konstrukci (zejména tvar) a metodě destilace (zejména způsob extrakce botanicals) při jejich užití vzniká úplně jiný typ ginu.
První z nich, tzv. Bennett, je tradiční kotlíkový přístroj údajně pocházející už z roku 1860 (ačkoli některé zdroje uvádějí pozdější datum). Botanicals se zde macerují (louhují za studena) v neutrálním alkoholu 24 hodin, následně se zahřívají a postupným procesem vzniká první destilát – těžší, s dominantními tóny jalovce a zemitějších bylin. Před několika lety nechali v palírně vyrobit jeho dokonalou repliku – destilační zařízení Carrick.
Druhým je pak přístroj typu Carter Head z roku 1948, kterých je na světě pouze velmi malý počet. Botanicals se zde nemacerují v alkoholu, ale jsou zavěšeny v měděném koši nad destilovanou kapalinou. Páry zahřívaného alkoholu stoupají nahoru a uvolňují z nich aromatické látky. Výsledkem je jemnější, lehčí destilát s květinovými tóny.
Výsledné destiláty se pak smísí dohromady, ovšem v jakém poměru, to zůstává tajemstvím. Jisté však je, že díky tomu je gin lehký a zároveň tak komplexní.
Na jeho výrobu se můžete podívat v této „jedné absurdně dlouhé větě“:
8. Hendrick’s nebyl první, koho napadlo při výrobě ginu použít okurku.
Předběhl ho Martin Miller’s, ale bohužel tak trochu doplatil na své rozhodnutí neprozradit tuto přísadu veřejnosti. Delší dobu tedy hovořili o určité tajné ingredienci. Mezitím Hendrick’s spustil masivní kampaň a byl tak první.
9. Vůbec nejčastěji se Hendrick’s konzumuje s tonikem a okurkou.
No dobře, to jste možná věděli. Okurka se samozřejmě nabízí, jelikož je na její přítomnosti v ginu celá značka postavena. Nicméně i sama Lesley Gracie přiznává, že dlouholetá propagace v tomto duchu vede k automatickému předpokladu mnohých lidí, že právě okurka utváří charakteristickou chuť ginu. Ačkoli se samozřejmě setkáte s názory, že okurkové tóny jsou zde velmi výrazné, my se přikláníme k tomu, že tomu zas tak úplně není. Pořád je to sušší gin s jalovcovými tóny, se svěží a jemně citrusovou vůní a chutí. Nebojte se tedy experimentovat i s jinými přísadami! Nám zachutnal třeba s Fever-Tree tonikem s jemně pomerančovým aroma, sušeným pomerančem a badyánem.
10. Wall Street Journal ho v roce 2003 označil jako „nejlepší gin na světě“.
Velmi dobře se také dlouhodobě umisťuje ve světoznámé soutěži „San Francisco World Spirits Competition“.
